Jeden den novinářem 15.09.2011

Nikdy by se mi nezdálo, že za jeden den se nám povede přesvědčit šest PRistů, že by v životě nechtěli dělat novinařinu. Může za to dílnu PR Klubu s názvem „Jeden Den Novinářem“ (15.9.2011). S kolegyní Pavlou Kozákovou, kterou znám pět let a které si velice vážím za to, co dokázala během její novinářské kariéry, jsme se těšili, ale také trošku bály. Co když budeme na účastníky příliš tvrdé? My už jsme zvyklé na nadávky a vysoké tony hlasů, které jsou běžné na redakčních poradách, ale co oni? Vědí, do čeho se pouští? Nakonec jsme pustily obavy z hlavy a zůstaly flexibilní. Připravíme pro každého něco a bude to v pořádku.

Novinařina je těžká práce

Dílnu jsme koncipovali jako velmi intenzivní praktický workshop. Začali jsme přesně v 9.00. Měli jsme 10 minut, abychom představili sebe a svá očekávání, pak jsme šli tzv. na věc. Naši účastníci PR-novináři začali krásný den tím, že si zkontrolovali mailové schránky, do kterých den před tím přišla pěkná kolekce 239 tiskových zpráv. V nich se museli „novináři“ prohrabat PR spamem a najít tam nějakou relevantní zprávu. Pak jsme šli na poradu. Porada probíhala normálně, čili redaktoři mluvili a šéfové se snažili poslouchat a občas si kousali rty. Ale to je normální, to se děje v redakci běžné. Pak začalo zdrojování článků. Bylo zajímavé sledovat, jakou formou s rolí novináře kolegové zápasili. „Fakt nechcete nikam zavolat?“ ptala se občas Pavla.
V redakci po poradě je hluk. To je prostě kulisa kvalitních novin – novinář volá, mluví s lidmi, běží na schůzky, pak se vrátí a píše. Když to nedělá, může být překvapen, že mu večer editor nadává kvůli nedostatku dobrých zdrojů, a že musí přepsat článek na poslední chvíli. Pro tentokrát jsme ticho naší mini redakce přežily, a pak šli všichni na oběd, kde se diskutovalo nad reálným chodem redakce a tématy. Potom se psalo, a psalo, a psalo. Na konci programu nás čekala uzávěrka. Čili Pavla editovala a já dělala poslední korektury a poslaly jsme články „do tiskárny.“ A jak se nám to vše povedlo? Výsledek naší práce je k vidění na stránkách PR Klubu.

A jaké byly dojmy?

Poslední překvapení na nás čekalo během finální zpětné vazby. „Je to těžká práce. Nevím, jestli bych někdy chtěl mít takový rytmus a uzávěrku každý den,“ říkal jeden z účastníků. Nelze než souhlasit. Na štěstí existují měsíčníky, aby si někteří novináři odpočinuli (smích). Ale cíl byl splněn. Kolegové z PR na vlastní kůži pocítili náročnost práce a pochopili výzvy kolegů z novin. Možná příště, když vezmou telefon, aby jim volali, udělají to s větší úctou a pochopením. Cíle jsme tedy splnili… je po uzávěrce, jdeme domů.
A poznatky na závěr? Účastnici dílny si přáli víc. Příště, v dílně Jeden Den Novinářem II., si přejí vysvětlení individuálních novinářských žánrů a návod, jak má PRista spolupracovat při tvorbě podkladů pro každého z nich. Navíc přidáme větší důraz na jednání mezi redaktorem a editorem, a argumentaci, proč by článek měl být publikován.

Už se na to těšíme. A Vy?
Cristina Muntean

Fotografie z akce:

[Show as slideshow]