Rozhovor: 30 let v ČEZu Ladislava Kříže

Datum vydání: 5. 6. 2023

Ladislav Kříž, člen Výkonného výboru PR Klubu, manažer komunikace a mluvčí Skupiny ČEZ, se stane držitelem ocenění Lemur za celoživotní přínos oboru public relations. S téměř 30 lety zkušeností v této oblasti a jako dlouholetý zaměstnanec jediného zaměstnavatele se v rozhovoru vyznává ze svého přesvědčení, že komunikace hraje klíčovou roli ve vztazích s veřejností. S ohledem na bezpečnostní rizika a politické vlivy, s nimiž se ve své práci setkává, zdůrazňuje důležitost zajištění informací pro všechny akcionáře společnosti. Ladislav také upozorňuje na výzvy digitalizace a ztráty osobního kontaktu v komunikaci. Své argumenty a strategie testuje a přizpůsobuje prostřednictvím zpětné vazby od lidí, aby dosáhl co nejefektivnější komunikace.

Jak zvládáš komunikaci s ohledem na bezpečnostní rizika a politické vlivy v tvé práci pro ČEZ?

Energetika je tímto zatížena vždy a všude, to není nějaké naše lokální nebo firemní specifikum. Naopak, pokud víte, že vaše práce má význam, pak je to o to větší radost.

Jak ses vyrovnával se střetem různých zájmů akcionářů a jak jsi je dokázal integrovat do komunikační strategie společnosti?

Vím, že lidé vně mají jiné představy, ale nevidím v tom problém. Bez ohledu na složení akcionářů jsme normální obchodní firma a musíme vždy myslet v zájmu všech našich akcionářů. Komunikačním problém je, jak o tom přesvědčit všechny naše akcionáře. Ale i přes veškeré výpady některých akcionářů pak v realitě vidíte, že je to jen mediální rétorika. Když vedle toho konstatují, že akcie ČEZ je to nejlepší, co je, je to vlastně nejlepší doklad, že se o jejich majetek staráme dobře. A oni to vědí.

Jak ses podílel na zabezpečení strategických potřeb státu v rámci práce pro ČEZ?

V ještě dobíhající energetické krizi jsme myslím obstáli. Zásadně jsme přispěli k řešení krize. Ne proto, že bychom přejímali roli státu, ale proto, že jsme společensky odpovědným partnerem a žijeme tu. Základním krokem pro vyřešení energetické krize bylo zajištění přístupu České republiky k dodávkám LNG, zkapalněné formy zemního plynu, dodávanému do Evropy námořní dopravou. Společně s českým státem se nám podařilo získat kapacitu odpovídající 1/3 roční spotřeby plynu v ČR. A to prostřednictvím LNG terminálu v nizozemském přístavu Eemshaven, který byl spuštěn jako první v Evropě od ruské invaze a za pouhých 6 měsíců. To byl zásadní krok pro zvládnutí loňské krize, pro energetickou bezpečnost ČR, nezávislost na Rusku. Komunikačně to pro nás znamenalo, že jsme se rychle museli naučit celou problematiku celosvětového obchodu s plynem. Prostě jsme si oblast elektřiny rozšířili i o plyn.

Co tě motivovalo k tomu, abys pracoval v oblasti komunikace a public relations po celý svůj profesní život?

Patřím k té menšině, která přišla k public relations z „druhé“ strany. Jako „ekonom energetiky“ jsem šel do oboru, který jsem vystudoval. Shodou náhod jsem tehdy viděl inzerát na místo jednoho z mluvčích v nově budovaném útvaru komunikace ČEZ. Na počátku devadesátých let bylo PR skoro neznámé a ani já nevěděl, co to je. Vtipné je, že jak jsem ve firmě postupoval na šéfovské pozice, tak se mi do rukou dostaly i podklady z průběhu výběrového řízení, které jsem absolvoval. A tam jsem objevil i poznámky jedné kolegyně: dobře píše, hůře mluví, ambiciózní, dlouho tu nevydrží. No, vydržel 30 let.

Jaké jsou podle tebe hlavní přínosy komunikace a public relations pro společnost jako celek?

Přínosy mi přijdou strašně vznešené. Prostě jen napomáháme tomu, aby se informace dostaly k těm, kterým mohou být k užitku. Usnadnit jim život. Náš hlavní úkol je, aby to bylo ve stravitelné, tedy pochopitelné podobě.

Jaký je tvůj pohled na komunikaci a public relations jako životní poslání a jak jsi ho naplňoval ve své práci pro ČEZ?

Máme v oboru štěstí, že komunikace patří k nejpestřejším povoláním, co existují. Pro komunikaci ale platí dvě hlavní zásady: že vás práce musí bavit a také že musíte být o věcech a smyslu přesvědčeni, protože jedině tak jste schopni přesvědčit i okolí. Není to o odškrtávání úkolů. To lidé poznají, že od vás k nim nic nejde. V komunikaci více než jinde platí, že zapalovat může jen ten, kdo sám hoří.

Jaká je pro tebe největší výzva v oblasti komunikace a public relations v dnešním světě a jak se s ní vypořádáváš?

Výzvy přichází pořád, ale jednu věc bych vypíchnul. Doba přináší nové komunikační kanály, sociální sítě, umělou inteligenci, vše se digitalizuje a v komunikaci tomu trochu podléháme. Trochu přestáváme komunikovat z očí do očí a ztrácí se tím zpětná vazba. Zpracujete komunikační příběh, všechny možné otázky a odpovědi, plány komunikace, kanály, vše si odschválíte, eventuálně si uděláte průzkumy a testy. Spousta práce, jste spokojeni. Ale dost často ty vaše argumenty nikoho nepřesvědčí, sic vy o nich přesvědčeni jste. Měli bychom se vrátit k tomu, že si svoje strategie nebo argumenty otestujeme v terénu mezi lidmi. Zpětnou vazbu dostanete okamžitě. Minimálně si to zkuste v rámci rodiny. Je to jiné, než když komentář pod postem přeskočíte slovy: „Nesmysl, jen hejtuje.“